Je environmentalismus nové náboženství?

O ekoteologii ao environmentalismu jako možném sekulárním náboženství.

Poslechněte si podcast

Co má environmentalismus společného s náboženstvím? Cílem této dávky bude nabídnout vám důvody, proč je odpověď, že dost hodně. Neztrácejme tedy čas a pojďme rovnou na to.

Tuto dávku píšu v době, kdy se zde blízko mě, v sousedním Glasgow, odehrává významné setkání ohledně naší energetické a klimatické budoucnosti, takzvaný summit COP26. Dnes nás nečekají samotná témata, která na něm přebírají, ale cosi snad ještě zvláštnější – a to je jejich propojení s náboženským, respektive teologickým smýšlením. Hned si o tom povíme něco víc, ale zkuste momentálně zapojit i to své smýšlení. Co vás napadne, když pojem náboženství spojíme se slovy jako příroda, přírodní prostředí či klimatické změny?

Zkusím si vsadit, co by vám mohlo při tomto proběhnout hlavou: Možná vám na mysl přijde Boží stvoření světa a přírody v knize Genesis. Možná je to jakési duševní či duchovní spojení s přírodou. Možná naše morální povinnost starat se o přírodu a prostředí, ve kterém žijeme. A možná jste si pomysleli na Františka z Assisi nebo na encykliku papeže Františka Laudato Si, která byla o naší morální kartografii v prostoru stvoření, uprostřed kterého žijeme.

Jsou různé způsoby, jak může náboženská víra a environmentalismus spolu interagovat a dnes se podíváme na dva takové hlavní způsoby. V první části se podíváme na vzrůst takzvaných ekoteologií a ve druhé na sekulární náboženskou verzi environmentalismu. Začněme tedy prvním tématem o tom, jak začala teologie stále více mluvit o životním prostředí.

Ekoteologie a ekoteologové
V mých dávkách jsem již mnohdy skloňoval nejen samotné slovo teologie, ale také jeho specifičtější verze, jakými jsou například astroteologie či neuroteologie. Dalším takovým příbuzným v teologické rodině je oblast zvaná ekoteologie. To, čím se ekoteologie zabývají, je zcela intuitivní. Jde v nich o teologické pohledy na přírodu či ekosystémy a začaly vznikat především ve druhé polovině 20. století od 60. a 70. let. Důvodem tohoto načasování je jednak to, je to v této době, kdy vzniká moderní environmentální hnutí, stejně jako to, že právě křesťanská teologie začala být obviňována ze současného nešťastného ekologického stavu, ve kterém se naše Země nachází.

Co však měl být tento křesťanský pohled na přírodu a proč by si vůči němu někdo stěžoval? Ústřední stížnost byla, že křesťanství není zaměřeno na tento svět, že jeho hlavním cílem jsou jiné než pozemské hodnoty a že tato Země má v křesťanském příběhu spásy jen jakousi vedlejší, instrumentální úlohu. A nejen to, ale cílem křesťanství má být tuto Zemi využívat a podmanit si ji a celý její ekosystém. Kořeny tohoto obvinění vycházejí z knihy Genesis, když Bůh řekl Adamovi a Evě nejen to, aby se plodily a množily, ale i následující: „Naplňte zemi a podmaňte si ji! Panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvom a nad vší zvěří, co se pohybuje na zemi!“ (Gn, 1:28).

Diskuse, které existovaly díky novým environmentálním hnutím a tématům, tak byly zcela úzce spojeny s tématy náboženskými. Nešlo přitom jen o křesťanství, ale io další jiná světová náboženství. Jelikož však tyto diskuse vznikaly na západě a byly zaměřeny na západní civilizaci, která dala vzrůst vědecké a průmyslové revoluci a tím i kapitalismu, hlavním náboženským partnerem se tak stalo křesťanství, resp. židovsko-křesťanská tradice.

Již zmíněná námitka vůči této tradici byla nejlépe formulována historikem Lynnem Whiteem, který v roce 1967 vydal článek s názvem „Historické kořeny naší ekologické krize.“ Těmi historickými kořeny mělo být tedy osvojení si Božího poslání z knihy Genesis, tedy to, že si jako lidstvo máme podmanit tuto Zemi. My můžeme být sice stvořeni k obrazu Božímu, ale Země už takovou výhodu nemá. White však nezůstal jen při obvinění a vyjádřil se, že pokud můžeme doufat ve změnu takového antropocentrického pohledu na naši planetu, musí se změnit i tradiční židovsko-křesťanská teologie ve svém pohledu na přírodu. Je to právě díky Whiteovi a jeho článku, odkdy se historie, teologie a současný environmentalismus staly zcela úzce propojeny.

Je to tedy od této doby, kdy začaly různé křesťanské tradice a tedy i teologie vstupovat do dialogů, ve kterých figurovala důležitost přírodního prostředí. V těchto snahách se bránili vůči obviněním, že v srdci biblického křesťanství je vytesáno povolení využívat či ještě hůře zneužívat přírodu jen jako jakýsi prostředek pro lidstvo. Při tomto se událo několik věcí. Jednak takoví ekoteologové nástojili, že danou pasáž z knihy Genesis lze interpretovat i jinak než jen negativním způsobem, jakým to představil Lynn White.